Pilotka na C-6/L-29 Stanislava Vojtíková

4. ledna 2013 v 16:11

ŽENA PILOTKA STANISLAVA VOJTÍKOVÁ

alias Slávka Janků ze Slavonic


Stanislava Vojtíková je jednou ze šťastných žen, které se vyplnilo zcela neobvyklé přání - usednout do kokpitu vojenského letounu. Za svoji leteckou kariéru strávila ve vzduchu přes tisíc letových hodin, z nichž byla část na cvičném proudovém stroji Aero L-29 Delfín.

Podplukovnice ve výslužbě STANISLAVA VOJTÍKOVÁ (Slávka Janků) se narodila v roce 1933 v Dačicích, kde navštěvovala obecnou školu. Poté se s rodiči přestěhovala do Slavonic. Po škole pracovala na tehdejším MNV ve Slavonicích, později na sekretariátu SČM v Dačicích a nakonec opět ve Slavonicích v národním podniku Slavona. V roce 1950 se přihlásila k vojenskému letectvu a po náročném výcviku začala létat. Za svoji leteckou kariéru strávila ve vzduchu přes tisíc letových hodin, z nichž část byla na cvičném proudovém stroji Aero L-29 Delfín.


V roce 1950 se přihlásila k vojenskému letectvu a následně 3. 1. 1951 nastoupila do armády. Zařadili ji na MInisterstvo národní obrany, a to k pozemním službám. Vzhledem k tomu, že ve Slavoně pracovala jako údernice, dostala ihned při nástupu hodnost četaře. Byla však zařazena k administrativní službě, což neodpovídalo jejím dávným tužbám. Proto podala žádost o přeřazení k letectvu. Štěstí stálo na její straně. Nástup do Výcvikového střediska letectvu v Žamberku považovala za obrovské zadostiučinění. Po absolvování psychotechnických zkoušek a po velice náročných zdravotních prohlídkách byla vybrána do vytouženého pilotního výcviku.

Od konce listopadu začínala přípravka pro pilotní žáky ve slovenském Dolním Kubíně. Toto bylo pro všechny jedno z nejtěžších období. Absolvetky se školily ve všech odborných předmětech, týkajících se létání, techniky, ale i taktiky armády, což bylo pro všechny absolutní novum. KOncem dubna po absolvování zkoušek nastal konečně kýžený okamžik. Přemístění na letiště Prostějov-Štichovice, kde byla v té době elementární pilotní škola.

Tady absolvovala pilotní výcvik na letounu C-106, po jehož ukončení byla celá dívčí letka přemístěna na letiště Klecany u Prahy. Po roce byla povýšena do hodnosti poručíka. Plnila úkoly osobní přepravy a podpory pozemních vojsk, dále chemický průzkum, přepravu zpráv, výsadky, povodňové hlídky. Nejprve na letounech K-65 Čáp, po jejich dosloužení na K-60 Brigadýr. Na letišti v Klecanech dosluhovaly různé typy letounů, takže si zalétala i na letounu C-5 a dvojplošníku C-104. Později létala i i na dvoumotorovém letounu K-75 Aero 45.

Obvykle zahajovala letecké dny, později se stalo tradicí, že létala i jako vlajkonoš. Letci větších typů letdel se svým kolegyním v nejednom případě smáli. Říkali jim "papíráci" a ani si možná kolikrát neuvědomovali, že létání na malých vrtulových letounech je přinejmenším stejně obtížné jako na velkých proudových strojích, kde na řízení není pilot sám a kde mu navíc pomáhá automatika. U tohoto pluku paní Vojtíková létala v různých funkcích, na různých typech letounů až do roku 1962, kdy se zmíněný pluk zrušil. Následně nastoupila jako spojovací pilot - pomocník náčelníka štábu pro bojovou přípravu ke stíhacímu pluku do jihočeské Bechyně.

Vzhledem k rodinné situaci (i její manžel pracoval jako pilot) požádala o přemístění do Prahy. Zde dočasně působila v neletové funkci na bývalém Velitelství letectva a PVOS. Shodou okolností se dostala do delegace, která doprovázela Marinu Popovičovou, manželku sovětského kosmonauta. Ta byla známá tím, že jako jediná pilotka, která létala na českém cvičném proudovém letounu L-29 Delfín, vytvořila světový rekord na uzavřeném trojúhelníku. Její zásluhou se podařilo přesvědčit tehdejšího ministra národní obrany generála Lomského, aby dal souhlas k přeškolení Stanislavy Vojtíkové na "delfína". Poté obě společně vytvořily zbylé světové rekordy v této letecké kategorii.

Stanislava Vojtíková nastoupila do dalšího výcviku v Košicích a v Prešově, který absolvovala v polovině prosince 1964. A tehdy bohužel nastal kritický okamžik, kdy onemocněla chřipkou. Lékař, byť v nejlepší snaze jí pomoci, jí naordinoval léky, které jí způsobily těžký toxoalergický exantém. Tři roky bojovala se záludnou chorobou, aby si svou vůlí a nevýslovnou vírou, vybojovala holý život. Bohužel však byla od létání vyřazena. Do 1. listopadu 1989 sloužila na Generálním štábu v oddělení letecva a PVOS na funkci operačního důstojníka, specialisty letectva. Do důchodu odešla v hodnosti podplukovnice.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama