Můj první let na C-106

4. ledna 2013 v 15:54 | S.Trubák
Standa Trubák: Elementárka

Konečně tu blbárnu máme za sebou. Blbárnou myslím přípravku v Dolnom Kubíně na Slovensku. Přípravka trvala od 15. října 1951 do konce června 1952. Těch poplachů, klencáků, dobývání kót a pořadové přípravy jsme měli už plné zuby. Někteří to nevydrželi a skončili, někteří měli zdravotní problémy a někteří skončili z kádrových důvodů. My všichni, co jsme to šťastně přežili, jsme začali konečně s leteckým výcvikem od 1. července 1952 v elementárkách v Olomouci, Prešově, Prostějově a holky - pilotky - v Klecanech.
Jedině naše 3. četa byla z Dolného Kubína jako jediná přeřazena na Slovensko na letiště Poprad. Po té blbárně v přípravce jsme si tu připadali jako v ráji. Dosud jsme byli zvyklí na strohé kasárenské zdi a tady na letišti Poprad to bylo něco úplně jiného! Žádná kasárna, žádný plot, žádná strážní služba. Jen jedna větší budova v civilní správě a hned u ní velké travnaté letiště a za ní mohutné panorama Tater.
Po příjezdu jsme byli seznámeni se svým velitelem letky npor. Savkem, jeho zástupcem por. Spurným a ostatními leteckými instruktory, kteří většinou byli o rok starší, než my žáci. Po nástupu letky bylo provedeno začlenění do organických rojů a skupin. Já jsem byl zařazen do skupiny por. Jirky Kesly, společně s Janem Tomášem, Viliamem Tužinským, Jardou Taxem a Edou Tomanem.
Znovu jsme začali na učebně šprtat. Museli jsme se seznámit s technickou částí letounu C-106, řešením zvláštních případů za letu, systémem létání a jeho předpisy, s letištním prostorem, jeho překážkami, nouzovými plochami a také charakteristickým klimatem Tater. Bylo toho dost. Nakonec naše snažení bylo zakončeno úspěšně zkouškami. Potom se uskutečnila první předběžná příprava na první seznamovací let.
Byl příjemný letní den, panorama Tater se zdálo téměř na dosah, jejich vrcholky ostře kontrastovaly s azurovou modří oblohy. Po prvních obláčcích, které by jako čepice usedaly na nejvyšší vrcholky, nebylo ani památky. Mezi námi žáky panovala nervozita, která se ještě stupňovala s prvními motorovými zkouškami techniků.
Na první motorový let jsem startoval s instruktorem Jirkou Keslem, výborným pilotem a pohodovým člověkem. Měli jsme štěstí, že jsme byli přiděleni k tomuto usměvavému instruktorovi. Letoun C-106 má sedadla uspořádaná vedle sebe, žák seděl vlevo a instruktor vpravo. Startér zvedl bílý praporek a tím jsme dostali povolení odstartovat.
Start provedl instruktor a já jsem pozorně sledoval všechny jeho pohyby a reakce letounu. Ucítil jsem na pedálech jak instruktor zachytává směr, jak rychle nabíráme výšku a jak se nám země vzdaluje. I když jsem prodělal základní výcvik bezmotorového létání v Medlánkách na větroních "Gleiter - Honzík", "Bejbina", "Jeřáb" a "Krajánek" a přestože jsem se na zem už díval z ptačí perspektivy, moje první dojmy z letounu C-106 byly značně odlišné. Především všechno rychle utíkalo. Nestačil jsem sledovat pořádně výšku, rychlost, horizont, základní přístroje pilota při letu. V zóně se mnou provedl instruktor několik obratů akrobacie, otáčky vlevo i vpravo, zvrat, přemet, překrut a vývrtkami jsme zakončili. A než jsem se vzpamatoval šli jsme na přistání. Ani nevím jak jsme dosedli a po vystoupení z letounu jsem si sedl ve "čtverci" (prostor pro zdržování žáků) a přemýšlel jsem o tom, co jsem právě zažil. Jak to ten Jirka Kesl mohl všechno stihnout mi nebylo jasné. Ale postupně jsem zjišťoval, že to nebylo jasné ani ostatním žákům. Debaty mezi námi byly vzrušené, vysvětlovali jsme si své pocity a své obavy ze zvládnutí pilotáže.
Ale na dlouhé úvahy nebyl čas. Nastaly vývozy po okruhu a brzy příprava na první samostatný let. Po patnácti vývozních okruzích jsem byl uznán, že mohu vyletět na první samostatný let bez instruktora. O tom se musel přesvědčit velitel letky, který ke mně přisedl do letounu, neřekl ani slovo, ukurtoval se a složil ruce do klína. Byl jsem celkem klidný, i když vzrušení ve mně narůstalo. Zaroloval jsem na startovací dráhu a po povolení ke startu jsem začal plynule přidávat plyn, tak jak jsem byl zvyklý s instruktorem. Okruh jsem provedl tak, jak jsem ho měl zažitý, druhý okruh byl z defilé (opakování okruhu těsně před přistáním) a třetí okruh jsem provedl s plynulým přistáním u "T". Po opuštění přistávacího pásma jsem zastavil u "čtverce".
"Bylo to dobré, teď si udělej tři samostatné okruhy a dělej všechno tak jako se mnou", řekl velitel, odkurtoval se a vystoupil z letounu.
"UFF" zaplavila mne radost, kterou jsem v zápětí potlačil a soustředil se na důležité úkony a pojíždění na start. Pořád jsem si uvědomoval, že jsem v letounu už sám a nesmím udělat žádný kopanec. V klidu jsem odstartoval a při stoupání se docela uklidnil. Provedl jsem předpisový okruh a přistání, které bylo všemi sledováno a měkce jsem přistál u "téčka". I ostatní dva okruhy se mi podařily podobně, takže po vypnutí motoru následovaly gratulace o pořádný hobl. Následující dny probíhaly intenzivním výcvikem, procvičoval jsem lety po okruhu a začal s akrobacií v zóně.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama